Work Text:
Advent. Čas zklidnění, přípravy a radostného očekávání. Toto očekávání však obnáší i úklid a pečení. O tom by mohl Jarka něco vyprávět. Nehledě na fakt že tento advent má být nejdelší (celé 4 týdny), už od začátku počal uklízeti a druhý víkend péct.
S úklidem začal nejdřív v ložnici a hlavně u svého stolu. Poslední dobou na to neměl čas a tak se pomalu tvořila nejedna hromádka papírů a všelijak podobně.
Co se pečení týče, rozhodl se napéct i pro přátele, a to i přes to že spolu žili v jednom větším domě a Ota a trochu i Jindra uměli péct. To by ale nesměl být Jarka taková mamina a vzít vše na sebe. Už zase.
Samozřejmě že se mu to Mirek snažil vymluvit a nebo se nabídnout, že aspoň těsto na perníčky vypracuje on (protože toto těsto Jarka z celého srdce nenáviděl, ale k jeho smůle bez perníčků by to prostě nešlo a byl jediný v celém domě, kdo je opravdu nejedl). Jarka mohl přijmout. Tady by mohla fanfikce končit jak ti dva spolu pečou a jsou zlatí a nebo se mazlí, zatímco z kuchyně se line vůně a zní rány a výkřiky. Ale je nám všem jasné, že tak se nestalo.
Jediné co Mirek mohl bylo být tu neustále pro něj, vtahovat ho do objetí, zůstat s ním ráno déle v posteli a domluvit se s někým jiným, zda připraví snídani. Tohoto úkolu se většinou zhostil Karel. Občas i Ota. Tedy... Pokud se mu podařilo vstát, jakože většinou ne.
Byl již pokročilý večer a z kuchyně se občas ozvalo hučení spotřebičů, pípání minutky či bouchnutí skříňky.
,,Jeho to snad fakt baví," povzdechl si Ota a posadil se vedle Karla.
,,Pečení nebo vyčerpávání se?" zajímal se jeho přítel, který hned dal ruku okolo jeho pasu.
,,Oboje," řekli Mirek s Otou nastejno.
,,Už ale sám cítí, že musí zpomalit," pokračoval Mirek.
,,Tak to je hodně zle."
,,To teda. Radši jdu za ním ."
,,Lásko, nepotřebuješ pomo-stalo se něco?" změnil Mirek otázku když viděl, jak Jarka vyndává lékárničku. Hned k němu přispěchal, aby ho zkontroloval.
,,To nic. Jen mě už od včera večer bolí kotník, tak jsem přenášel celý den na druhou nohu, tak mě pro změnu ještě začalo bolet koleno na té druhé noze.
,,Proč jsi mi nic neřekl?" objal ho Mirek kolem pasu a políbil na čelo.
,,Pojď. Zavážu ti to. Posaď se," odsunul židli a vytáhl obinadla. Brzy měl hotovo a vzhlédl k Jarkovi. Pohlédli si do očí a usmáli se.
,,Musíš na sebe víc dbát," špitl Mirek, zvedl se do vyššího kleku a zastrčil pramen neposedných vlasů Jarkovi za ucho. Bylo jedno, kolikrát to udělal. Jarka se vždy úspěšně zvládl začervenat. Černovlásek spokojeně zavřel oči a vychutnával si dotek svého milého na své tváři, kde nechal ruku.
,,U všech plantážníků. Vždyť tam mám pudink," zvedl se rychle a přesunul se v mžiku k lince. Naštěstí už byl pudink hotový a Jarka ho jen zapomněl míchat, aby nahoře neztuhl. Celý výtvor měl jít totiž na krém.
,,Nechceš si k tomu sednout?" objal ho Mirek kolem pasu.
,,To je dobrý. Už to skoro mám."
,,Hmm," zabručel Mirek, políbil ho na tvář a zmizel v jídelně. Vzápětí se zase vrátil s židlí, do níž Jarku pak lehce zastrčil, protože by si jinak nesedl.
,,Díky zlato," vydechl Jarka. Mirka překvapilo, že neprotestoval. Nejspíš už byl opravdu hodně unavený.
,,Chceš s něčím pomoct?"
„To je dobrý,“ zase černovlásek vstal a pokračoval s kuchtěním.
Mirek ho beze slov lehce obrátil proti sobě, zvedl mu rukou bradu a dlouze mu pohlédl do očí.
„Oba víme, že není,“ řekl jemným hlasem, „a mě ničí když vidím, jak se vyčerpáváš. Prosím. Nech si pomoct, ano? Všichni ti rádi pomůžeme. I Rychlonožka se mě hned několikrát ptal, zda se něco děje nebo jestli jsme se pohádali. Přijde ti zkouškové, tak se nevyčerpávej něčím jiným. Oba totiž taky víme, že ze sebe budeš chtít vydat 120 % a mít výborný výsledek. Takhle se ale jen předřeš. Navíc je to poslední rok univerzity, takže jak tě znám, budeš chtít zabrat ještě víc. Celé ty roky se o nás všechny staráš, tak nás výjimečně nech, abychom se postarali zase my o tebe. Abych se já postaral o tebe. Šlo by to?“
Jarka neodpověděl. Jen zavřel oči a chtěl kleknout na zem, ale Mirek ho zachytil a pomalu se s ním sesunul k zemi. Tam ho hned přivinul do náruče a začal hladit po hlavě a zádech. Triko mu smáčely první slzy ukanuté z očí jeho milého.
„Lepší?“ zeptal se Mirek po chvilce, když už drobný déšť přestal.
Jarka se zmohl pouze na kývnutí.
„Chceš pomoct do sprchy?“
„Pokud nevadí…“
„Vůbec nevadí. Pojď,“ zvedl ho na styl nevěsty a odnesl do koupelny.
Tam ho posadil na pračku a políbil na čelo.
„Chceš pomoct?“ pohlédl mu s měkkým pohledem do očí.
Jarka zrudl a zavrtěl hlavou. „Ale jestli chceš, můžeš dodělat ten krém. Jedná se o obyčejný máslový. Určitě najdeš recept. Máslo je vyndané na lince. Už by mělo být dost měkké.“
„Tak dobře. Kdyby něco zavolej mě.“
***
„Lepší?“ hned Mirek objal Jarku, jakmile vstoupil do kuchyně.
„Hmmm, jak ti to jde?“ objal ho Jarka nazpět.
„To zjistíme zítra. Je to v lednici. Jen poklidím a mám hotovo.“
„Já to uklidím. Ty se běž umýt,“ zavrtěl hlavou Jarka. „Takhle budeme moct oba být dřív v posteli,“ dodal, když viděl Mirkův nesouhlas.
„Tak dobře.“
Poslední pusa na tvář a pak šel každý udělat to, na čem se dohodli.
***
„Kde jsi byl tak dlouho?“ nadzvedl Mirek peřinu v pozvání menšího z nich k sobě.
„Ota mě zastavil a důkladně promluvil do duše. Pak to ale trochu zkazil jistou otázkou.“¨
„Ale prosím tě. A jakou?“
„Cituji: Jo a co že s tebou Mirek nezůstal v koupelně? To jste to stihli tak rychle?“
„A jak jsi mu odpověděl?“ usmál se Mirek.
„To je právě to. Snažil jsme se mu vysvětlit, že k něčemu takovému u nás ještě nedošlo a on mi pořád nevěřil a nechtěl mě pustit. Zachránil mě až Karel se slovy, že sice slyšel jen pár útržků, ale že by bylo fajn, kdyby tato konverzace nebyla vedena, když něčí děti ještě nespí.“
„Toho se nezbavíme hodně dlouho.“
„To tedy ne,“ položil Jarka hlavu na Mirkovo rameno.
„A chtěl bys?“
„Co?“
„Aby se něco stalo.“
Jarka zrudl a zakryl si dlaněmi tvář.
„Na tohle se nemůžeš zeptat jen tak,“ zadrmolil.
„Promiň. Ale jsi roztomilý, když se červenáš,“ odtáhl mu ruce z obličeje a políbil ho na nos.
„Když myslíš.“
„Vím. A stále platí má otázka.“
„Um… Já nevím… Na jednu stranu si občas nemůžu pomoct a mozek vymýšlí zajímavé věci jako třeba tuhle u řeky a na druhou stranu bych rád počkal… Přinejmenším jak jsme se dohodli, že případný větší krok až budeme mít oba dostudováno…“
„Hmm, souhlasím. Budeš si chtít před spaním číst?“
„Ani ne.“
„Dobrá. Dobrou noc, lásko.“
„Dobrou.“